Název

Šumava 18 - 25. 7. 2020 - menhiry v okolí Javorníku

Popis

Menhiry (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) jsou prehistorické hrubě opracované, svisle do země zapuštěné velké kameny. Řadí se do skupiny megalitů (z řečtiny, mega – velký, lithos – kámen) a jsou označovány jako megalitické kultovní památníky. Tyto většinou samostatně stojící kameny byly vztyčeny lidmi v pravěku (časově spadají zhruba do období 4000 až 1600 před n. l.). Byly využívány zejména ke kultovním, pohřebním nebo astronomickým účelům. Můžou být různých tvarů a velikostí, do některých jsou také vytesány rozličné symboly nebo nápisy. Pokud bylo u megalitu zjištěno vyzařování energie, řadí se mezi část menhirů novodobě nazývaných aktility.

Měsíční kámen
Měsíční kámen je nejznámější menhir v oblasti Javorníku. Při psychotronickém průzkumu v roce 1994 bylo u tohoto 1,8 m vysokého megalitu zjištěno vyzařování energie, čímž se řadí mezi aktility (zářící kameny). V podrobném popisu od známého badatele a psychotronika Ing. Pavla Kozáka na informační tabuli v jeho blízkosti je uvedeno:
„Kámen je v umělé poloze, do které byl pravděpodobně v prehistorii postaven a jde tedy o menhir. Výraz menhir je keltský a znamená "vztyčený kámen". Měsíční kámen u Zuklína Menhiry náležely k takzvaným megalitickým stavbám, které vznikaly koncem pravěku po celém světě, nejvíce v západní Evropě, severní Africe a západním Středomoří. Jejich účel souvisel s kultovními a dalšími praktickými potřebami tamějších osídlení. Tvar Měsíčního kamene je ve srovnání s většinou menhirů netypický, přesto však i v Čechách existují podobné.
Terén u kamene naznačuje, že zde mohlo být v minulosti kopáno, nejsou však známy výsledky žádného archeologického průzkumu. Při psychotronickém průzkumu v roce 1994 bylo zjištěno vyzařování energie typické pro část menhirů, které se novodobě nazývají aktility, to jest zářící kameny. Energie kamene, která v nich vzniká, se šíří do určité vzdálenosti v podstatě všemi směry.
Prehistorický původ kamene, patrně předkeltský, je v souladu s přítomností dalších aktilitů a s četnými pohřby v okolí, zvláště na severním a severozápadním svahu Javorníku, ale i v blízkosti samotného Měsíčního kamene. Název kamene je mimo jiné zvolen podle uměle vyznačeného půlměsíce na jeho západní straně. Takovéto části povrchu více či méně výrazné se často na aktilitech vyskytují a vžilo se pro ně označení "oko menhiru". Jsou svým vyzařováním výrazné silnější, než okolní plocha, i jednotlivé strany kamene se v tom směru od sebe liší. Nejvíce energie má strana s "okem", naopak užší jižní má v tendenci z člověka, který je v její blízkosti, sílu odebírat, což je pociťováno nepříjemné a vzniká dojem záporné polarity. Nestůjte tedy u této strany zbytečně.
Z aktilitů vychází několik energetických linií. Jsou to přímky přenášející silu míst či kamenů mezi jednotlivými lokalitami, v Anglii známé pod názvem ley lines. Mimo jiné směřují z Měsíčního kamene paprskovitě na Kůstrý, čestickou Kalvárii, aktilit v blízkosti Peckova, do místa, kde stojí novodobá javornická rotunda a vrchol kopce u Žihobců, na jehož svahu byly v létě 1994 jedny z prvních šumavských piktogramů v obilí. Okolo kamene je ve vzdálenosti asi 20 m kruh záporné síly, který možná sloužil jako ochrana či vymezení kultovního okrsku kolem menhiru. Návštěvníkovi poskytuje kámen možnost posílení jeho vlastní tělesné energie, nejlépe u západní sírany s "okem". Také lze u něj vyzkoušet svou psychotronickou schopnost, či citlivost na působení jeho energii."

Větrný kámen
Při výšce skoro 2 m má neobvyklý trojúhelníkový půdorys a jeho ostrá strana směřuje přesně na východ. Podle některých badatelů mohl tento menhir, podobně jako některé jiné vztyčené kameny, sloužit nejen k náboženským rituálům, ale také k léčení nebo k předávání energie. Okolní kamenné valy jsou podle jedné z hypotéz pozůstatky jakési pravěké svatyně, kde se provádělo věštění počasí.
¨
Sluneční kámen
Není to klasický vztyčený kámen, ale mohutný balvan. Podle psychotronika Pavla Kozáka vyznačuje „směry východu Slunce při keltských svátcích beltine a samain a západu o lugnasadu“ (kniha Tajemná místa od Blaníku k Sušici). Na kameni jsou dokonce vytesány různé znaky, písmena a číslice. Třeba na horní plošině dva křížky, na jednom boku nápis EL a na druhém několik různě rozmístěných číslic, snad nějaký letopočet.

Dvojčata
Zajímavá dvojice menhirů jsou Dvojčata. Stojí těsně vedle sebe (mezera mezi nimi je asi 30 cm), oba mají nad zemí délku cca 1,7 m a jejich osa směřuje vzhůru ve stejném sklonu. Lidé jim přisuzovali i jiná jména (Manželé nebo Jin a Jang), která souvisí s domněnkou, že dávní stavitelé megalitů chtěli v přírodě znázornit ženský a mužský symbol.

Mnich
Mnich není na https://www.sumavanet.cz/tajuplne-menhiry-okoli-javorniku.s-18172 popsán. Je na trase od Dvojčat k Obrovy vaně. To sice není menhir, ale za zhlédnutí určitě stojí.

Mudrc
Stojí na kraji menšího kamenného moře, které je tvořené obřími balvany vzniklými při mrazovém zvětrávání a rozpadu. Je téměř 3 metry vysoký a prý vyzařuje dvakrát silnější energii než ostatní menhiry. Při objevení byl nakloněn, do svislé polohy byl vzpřímen při rekonstrukci. Pojmenování mu dal Ing. Kozák, jelikož jeho rozšířená horní část připomíná velkou hlavu.

Kategorie a štítky

Nastavení